MICHAL NĚMEC
Mám rád výzvy, takové ty nevšední.
Když jsem byl malý, chtěl jsem být kuchařem a tak jsem se jím vyučil. Vařím rád i dnes, jen mě to neživí…
Svoji pestrou školní docházku jsem nakonec zakončil na vyšší odborné škole daňového poradenství. Účetnictví, daně a právo mě ale nezaujalo. Na můj vkus tam bylo moc čísel. Tak jsem „narukoval“ na civilní službu do SVČ Lužánky, kde jsem mnoho let působil jako pedagog volného času a později jako manažer volného času. Do toho jsem 15 let vedl tábornický oddíl, organizoval nebo se podílel na více než 15 táborech, několika zahraničních akcích, vodáckých a jiných výpravách.
Na konferenci Fenomén Hra jsem se inspiroval myšlenkou nově vznikajícího Lanového centra v Olomouci. Řekl jsem si, že tento způsob vyžití v Brně chybí a tak jsem se do toho dal. Vybudoval jsem druhé lanové centrum v ČR v době, kdy toto odvětví vznikalo a kdy se tvořily standardy, na kterých jsem se svým dílem také podílel. Lanové centrum PROUD na Lesné jsem provozoval deset let, pod rukama mi prošlo více než stovka instruktorů, lektoroval jsem akreditované kurzy nízkých i vysokých lanových aktivit, realizoval společně s týmem instruktorů desetidenní mezinárodní vzdělávací projekt ViaRopes! Jako lektor jsem se podílel na mnoha kurzech týmové spolupráce.
Následně jsem se na nějakou dobu přesunul do odvětví marketingu a propagace. Spolupodíle jsem se např. na pomůcce Klokanův kufr.
Další moji velkou výzvou bylo vymyslet budoucí provoz budovy v centru Brna (ul. Česká) a zařídit její kompletní rekonstrukci a vybavení. Ze zchátralého domu v centru města se stala funkční budova - výkladní skříň.
Po deseti letech jsem změnil obor a jsem součástí firmy, která navrhuje, projektuje a staví krásné stavby jako jsou lanová centra, dětská hřiště, stezky v korunách stromů a rozhledny.
Po mnoha letech hledání, kde se s rodinou usadit, jsme s mojí ženou našli to pravé místo. U lesa a u potoka, přesto v Brně. A to místo si řeklo o slaměný dům. Tak jsme se do toho dali a společně jsme vykouzlili pohádku, kde chceme zestárnout.
Takže po práci se rád zašpiním. S hlínou vlastně rád pracuji, nedá vám nic zadarmo. Stejně jako děti. Ti dva moji rarachové rozhodně ne. A tak jsem začal víc poslouchat, co říkám a jak to říkám a pomalu si uvědomuji, jak obecně dospělí jednají s dětmi.
Těm svým chci dopřát svobodu rozhodnutí, kterým směrem se v životě vydat. Ať si jdou životem jakýmkoliv směrem, ale ať tam jdou se zápalem a nadšením. Jen pak mohou v životě uspět…